O kurzu Alfa rozhovorem

  Věděla jsem, že cokoliv se nám nepovede, Bůh může obrátit v dobro, vzpomíná na kurz Alfa Zdeňka Gloserová. Už to bude nějaký pátek, co v naší farnosti skončil kurz Alfa. Není tomu ale tak dávno, co stejná skupina lidí, kteří „Alfu“ připravovali, nově pořádají „biblické hodiny“. Tyto večerní besedy navštěvují farníci i bývalí kurzisté, a také lidé, kteří ke křesťanskému učení a víře přičichají a jen z povzdálí o ni mají zájem. Kurz Alfa tak v rosické farnosti přináší viditelné plody. My, kteří jsme se na přípravě nepodíleli, nahlédněme pod pokličku, a vy, kdo jste se aktivně účastnili, připomeňte si ty středeční farní večery s hosty. Zdeňko, vy jste se velkou měrou podílela na přípravě jednotlivých večerů v Rosicích a prožila jste kurz Alfa i jako host v Brně. Jak takový večer Alfa vypadá? Kurz má dvě části: první se týká pouze organizátorů, ve druhé hrají hlavní roli hosté. My jsme v Rosicích začínali odpoledne kolem páté na faře. Připravili jsme sálek, vyzdobili stoly, mezitím se chystal čaj a káva. Přesně ve tři čtvrtě na šest jsme se sešli v kuchyni k modlitbám za kurz, ve kterých jsme vyjádřili své chvály, díky a prosby. Bez modlitební podpory by to asi tak dobře nefungovalo a tímto způsobem nás podpořili i další lidé. Ve čtvrt na sedm začínali přicházet první hosté. Jeden manželský pár z Náměště přijížděl poněkud dříve vlakem, a tak jsme je po čase adoptovali a modlili se s námi. Vítání hostů měl vždy někdo na starosti a Jakub Hladil chodil pravidelně otevírat dveře. Jiní chystali jmenovky pro všechny účastníky. Ten, kdo měl službu, tak ještě před podáváním jídla nabízel čaj nebo kávu, a pak jsme zasedli ke stolu. Snažili jsme se, abychom nevytvářeli oddělené skupinky organizátorů, ale abychom seděli mezi našimi hosty. Také jsme se zpočátku ještě nebavili o ničem křesťanském, mluvili jsme s hosty jen o běžných věcech. O půl sedmé přijížděl zadním vchodem pan Kozel s baštou. Jarka a Maruška měly na povel zázemí, proto pomáhaly s porcováním jídla. Jiná služba servírovala. Popřáli jsme si dobrou chuť a začali jíst. Podle zavedených doporučení jsme se před jídlem nemodlili, abychom neodradili ty, kteří na to nejsou zvyklí. Po večeři moderátorka Bětka, nebo někdy Helenka, všechny seznámila s programem dalších částí večera. Zdůraznily, že se jedná o dobrovolnou záležitost, a každý host může kdykoliv odejít nebo příště nepřijít a nikdo se na něj nebude zlobit. Je to taková služba či nabídka lidem. Nikdo nechce nikoho přetvářet, lámat a nalívat mu do hlavy něco, k čemu není zralý a třeba o to nemá ani trvalý zájem. K dobré náladě vždy přispěly společně zpívané písničky, které vybírala a na kytaru doprovázela Jana. Velmi důležitou součástí každého večera byla přednáška s náboženskou tématikou. Jako přednášející se vystřídali zkušení kněží i laici. Po krátké přestávce s kávou a zákuskem jsme se rozdělili do tří skupinek a rozešli do tří místností. V každé skupince jsme si pak povídali jednak o dojmech z přednášky, ale také o svých názorech a životních zkušenostech týkajících se víry. Komu může kurz Alfa něco přinést? Každému. To můžu říct naprosto odpovědně. Zcela původně byly kurzy koncipovány pro lidi hledající. Takže právě jim by se měla dávat přednost. To bychom také rádi chtěli. Ale věděli jsme, že v malých Rosicích těžko kurz naplníme. Lidé často neví, co mohou čekat, nebo o kurzech nic neslyšeli a nemají odvahu přijít. Původně jsme si řekli, že si to uděláme u nás v obýváku pro pět, šest lidí. Dnes ale máme tým patnácti lidí, kteří se o kurzy starají. Zapsaných hostů bylo 17. Navíc z Náměště chodili pozorovatelé, protože vážně uvažovali udělat si vlastní kurz Alfa. Na každém večeru bylo obvykle okolo třiceti lidí . Jak hledající reagovali na skupinky a diskuze? Překvapilo mě, že reagovali neobyčejně zajímavě. Člověk by to nečekal. I od někoho, kdo nemá v tady těch věcech jasno, jsem slyšela zajímavé a podnětné myšlenky. Je vidět, že některým lidem trvá dlouho, než si to nějak utřídí, ale už vědí, že křesťanství je může vést správným směrem. Zapojovali se kurzisté i do modlitby? Zapojovali se všichni. Jaký máte celkový dojem z uplynulého kurzu? Úžasný. Podle mě byl zázrak už jen to, že se něco takového v Rosicích podařilo. Když v lednu minulého roku nás navštívili organizátoři kurzu u brněnských Jezuitů, kteří vykládali o večerech Alfa, nikdo z farnosti se do organizování moc nehrnul. Oslovovali jsme tedy kamarády a známé, a postupně nás přibývalo. Pro mě byla role koordinátorky velká zátěž, i když jsme se o ni dělily s Bětkou. Musím ale říci, že jsem se přesto na každou středu těšila a moc. Po deváté hodině, kdy končily diskuzní skupinky, jsem viděla, jak se lidem nechtělo rozcházet. Když už opustili místnosti, postávali a debatovali i na chodbě. Měla jsem velikou radost, že se lidé scházejí, mají o čem mluvit a to tedy je smysluplné. Co kurz Alfa může přinést farnosti? Myslím si, že někteří jedinci z řad organizátorů v sobě objevili velké schopnosti a dary. Všichni se ukázali jako velmi spolehliví pomocníci a obětaví lidé. Bětka a Jana patřily k hlavním pilířům celého kurzu. Jarka vládla v kuchyni se stálým úsměvem a všechno zvládala. Ženské zadarmo pekly zákusky ke kávě. Karel se ukázal ve všem jako naprosto spolehlivý. Jednoho vedle druhého můžu chválit, z toho jsem úplně blažená. Nesmím ale také zapomenout na významnou úlohu otce Jana. Byli jsme se spolu podívat, jak Alfu dělají v Brně a on pak návrh na konání kurzu přednesl na farní radě. Po celou dobu konání kurzu, jako člen organizačního týmu, se podílel na přípravách programu a na zajišťování přednášejících. Víte o nějakých začátečnických chybách, kterých jste se dopustili? To víte, že ano. Jednou jsem například správně neodhadla rozdělení hostů do skupinek a pozdější úpravy se nesetkaly s moc pozitivním ohlasem. Byla nějaká chvíle, kdy jste si říkala, že se stal velký průšvih? Jeden večer se nás sešlo hodně přes třicet a zrovna na přednášejícího, který přišel později, už nezbylo maso. Tak jsem si zpočátku připadala velice trapně, ale pak jsem šla za ním a s omluvou vysvětlila, proč k tomu došlo. A on s pochopením přijal jen rýži s omáčkou, prostě laskavý člověk. Byla nějaká chvíle, kdy jste si uvědomila přítomnost Boha? Každou chvíli. Byla to veliká odpovědnost a já mám obvykle v takových situacích strach, tendenci nervovat, roztřepat se. Ale tentokrát jsem byla docela v klidu, protože jsem věděla, že to nezáleží na mně, ale že je to v jiné režii. Že cokoliv se nám nepovede, pán Bůh může obrátit v dobro. Chcete na podzim zkusit další kurzy? Chceme. Nevím, co budeme dělat, když nám Bětka uteče do Náměště, ale tamní pan farář už chce rozjet na jaře vlastní kurz. Vím ale, že máme jádro lidí, kteří jsou pilní, pracovití a duchovně bohatí. A jsem si jistá, že je ještě moře dalších, jen je najít. Snad se nám to do podzimu podaří. Co vám osobně kurzy přinesly? Pro mne byly hlavně zdrojem optimističtějšího pohledu na naši společnost. Poznala jsem, že nejsme národ neznabohů, jak se říká. Je tu spousta lidí, kteří Boha znají, i když se s tím nesvěřují. To mi dává radostný pohled do budoucnosti. Když je člověk unavený z věčných tahanic našich politiků či z ne zrovna nejlepších vztahů mezi naší mládeží, tak dojde k názoru, že každá cestička k šíření dobré nálady a laskavosti je velice potřebná. Než na to přijdou nahoře, musíme se o to pokusit sami.

Otázky kladla Jana Lokajová