Dopis farníkům z karantény.

Sdělení duchovního správce farníkům.

Po 6 dnech pěší poutě ke hrobu sv. Jakuba apoštola, jsem byl situaci ve Španělsku, přinucen ukončit svou pěší pouť. Ještě se mi podařilo v sobotu 14.3 ráno popojet asi 70km vlakem do Santiága, dojít ke katedrále ( která už byla zavřena ), tam se v tichosti a v bolesti s mnoha zklamanými pěšími poutníky pomodlit. Odtud jsem už pospíchal na letiště na okraji města Santiaga de Compostela. Zvl. Řízením a Boží pomocí se mi podařilo dostat ze Santiaga přes londýnské letiště Stansted, vídeňské letiště Schwechat na rosickou faru za 24 hodin. Nyní jsem v domácí karanténě na faře.

V samotném Španělsku ( E ) jsem pobyl 2 a půl dne, převážně sám na poutních cestách Galicie ( severozápadní část E ), večer s domě pro poutníky – často se nás sešlo asi patnáct. Od pondělí už prožívám v zaběhlém modlitebním režimu a myslím na vás všechny farníky, kteří jste vystaveni velkým strachům, nejistotám a to bez duchovní posily. Rozhodl jsem se, že budu sloužit mše svaté na faře, jako za běžného režimu týdne před koronavirem. Můžeme se tak společně spojit v modlitbě a žít z B. Přítomnosti, která nás neopouští ani v této chvíli. O.biskup Vojtěch nás ještě vyzývá k společné modlitbě růžence každý večer o 20 hodině, k zastavení epidemie coronaviru Covid 19.

Věřím, že spojeni vírou v B.pomoc , můžeme vyjít i z této zkoušky silnější než dříve. Postní doba dostává v tomto roce zvláštní formu pokání. Omezení pohybu, ohroženi nebezpečí nákazy …to je určitá poušť, kterou máme letos pro všichni projít společně. Omezení – jako umírání smrti – v otevřenosti pro Lásku Boha kdykoliv a kdekoliv, prožíváme zvl. paradox víry: zpočátku ztrácíme, ale zároveň překročením zaměření na sebe v pohledu na B. Lásku se podivuhodně život otvírá a rozkvétá do větší zralosti.

V modlitbě s vámi se všemi, směřujeme do obnovujícího velikonočního tajemství

Jan Klíma, farář

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.